x
Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a flexibilními možnostmi povrchové úpravy.
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Můžete zadat vlastní rozměry tak, aby výtvor odpovídal konkrétnímu rámu nebo prostoru. Pokud zvolená velikost nebude odpovídat poměru stran původního obrazu, dílo buď ořížeme, nebo obraz rozšíříme pomocí zrcadlového efektu či jednobarevného okraje. Před zahájením výroby vám bude zaslán digitální náhled k schválení.
Mějte prosím na paměti, že náhled na obrazovce neodráží skutečné oříznutí nebo rozšíření. Pouze digitální náhled přesně zobrazí finální kompozici.
Ačkoliv jsou k dispozici i vlastní rozměry, pro zachování původních proporcí doporučujeme vybrat si rozměr z předdefinovaného seznamu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (22 červenec)
Ceiling decoration
Rozměry reprodukce
Within the imposing Castello Sforzesco in Milan resides a fresco that transcends mere decoration—it is a meticulously crafted microcosm, a testament to Leonardo da Vinci’s boundless curiosity and artistic genius. Known as “Sala delle Asse” (Room of the Tower), this ceiling decoration, completed between 1496 and 1498, represents far more than just a painted surface; it embodies a profound exploration of nature, geometry, and the human condition. Commissioned by Ludovico Sforza, Duke of Milan, as part of his ambitious plan to transform the castle into a family mausoleum, the fresco was initially intended to adorn the chapel’s vaulted ceiling. Leonardo, already a celebrated artist in Florence, was invited to Milan, where he found himself unexpectedly tasked with this monumental project – a shift from his usual focus on portraiture and narrative scenes.
The creation of “Sala delle Asse” coincided with a pivotal moment in Leonardo’s career. He had recently completed the ‘Last Supper,’ a work that demanded an entirely new approach to painting—one that prioritized capturing fleeting expressions and dramatic moments rather than traditional, idealized representations. This experience undoubtedly informed his meticulous planning for the ceiling, which he approached with the same scientific rigor and observational acuity that characterized his anatomical studies and engineering designs. The project’s timeline was fraught with challenges; Leonardo's inconsistent schedule and frequent revisions led to a protracted process, ultimately requiring significant intervention from assistants.
What immediately captivates the viewer is the astonishing illusion of depth and space created within the relatively small confines of the Sala delle Asse. Leonardo masterfully employs a complex system of perspective to render a dense, interwoven forest that appears to erupt from the walls themselves. The composition is dominated by towering tree trunks, their branches reaching upwards towards the lunettes (triangular spaces) above, forming a verdant canopy that blankets the ceiling. Interspersed amongst these colossal trees are delicate flowering plants and fruiting vines, creating a vibrant tapestry of life.
Leonardo’s technique is equally remarkable. He utilized tempera paint on a gessoed wall, a method less forgiving than fresco painting, allowing for greater flexibility in altering the design as he worked. The meticulous layering of colors and the subtle blending create an astonishingly realistic effect—one that invites the viewer to step into this imagined woodland realm. The use of monochrome elements – particularly the roots penetrating layers of rock – adds a layer of symbolic depth, hinting at themes of growth, decay, and the interconnectedness of all things.
Beyond its purely aesthetic qualities, “Sala delle Asse” is rich in symbolism. The forest itself can be interpreted as a metaphor for the human soul—a complex and dynamic entity constantly striving for growth and enlightenment. The intertwining branches represent the interconnectedness of all living things, while the flowering plants symbolize beauty, fertility, and spiritual renewal. The presence of roots suggests an underlying connection to the earth, reminding us of our origins and grounding.
Leonardo’s fascination with nature is evident throughout the fresco. He meticulously studied plant life, documenting its forms and patterns in his notebooks. “Sala delle Asse” can be seen as a culmination of this research—a visual representation of his deep understanding of the natural world. The composition also subtly references classical mythology, particularly the story of Daphne, who transformed herself into a laurel tree to escape Apollo’s pursuit. This allusion adds another layer of meaning to the fresco, suggesting themes of transformation and metamorphosis.
“Sala delle Asse” is more than just a beautiful painting; it's an immersive experience—a testament to Leonardo da Vinci’s unparalleled artistic vision. The fresco evokes a sense of awe, wonder, and quiet contemplation. The sheer scale of the composition, combined with its intricate detail and masterful illusionism, creates a truly unforgettable spectacle. It is a reminder of the power of art to transport us beyond our everyday lives and into realms of imagination and beauty.
Today, “Sala delle Asse” continues to captivate audiences around the world. Reproductions of this extraordinary fresco offer a glimpse into Leonardo’s genius—a chance to experience firsthand the magic of his creative mind. Whether viewed in person or through a high-quality print, this masterpiece remains a timeless symbol of human ingenuity and artistic achievement.
Leonardo di ser Piero da Vinci, narozený roku 1452 nedaleko toskánské vesnice Vinci, zůstává bezesporu nejuznávanější postavou renesance – skutečný polymath, jehož neutuchající zvědavost ho posunula napříč obory a zanechala nesmazatelnou stopu v umění, vědě i inženýrství. Jeho samotné jméno se stalo synonymem pro génia, což je důkazem jeho mimořádného rozsahu talentu a vizionářského myšlení. Leonardo se narodil nemanželsky Pierovi da Vincimu, notáři, a Caterině, rolničce, a jeho raný život byl nekonvenční, přesto mu poskytl přístup jak k praktickému světu, tak k ocenění přírody, které hluboce ovlivnilo jeho uměleckou vizi. Získal základní vzdělání v čtení, psaní a aritmetice, ale právě učňovská praxe u Andrea del Verrocchia ve Florencii skutečně zažehla jeho kreativní jiskru. V dílně Verrocchia se Leonardo neučil jen malovat nebo sochařit; byl ponořen do světa technických dovedností, zvládaje zpracování kovů, truhlářství, kreslení a složitosti umělecké tvorby – základ, na kterém budoval svůj mnohostranný génius. I během tohoto formovacího období se šeptalo o jeho výjimečném talentu a zprávy naznačují, že sám Verrocchio přestal malovat poté, co byl svědkem Leonardovy nadřazené schopnosti.
V roce 1482 Leonardo vykročil do nové kapitoly života vstupem do služeb Ludovica Sforzy, milánského vévody. Nebyla to jen umělecká pozice; Leonardo fungoval jako vojenský inženýr, architekt, sochař a návrhář pro dvůr – důkaz jeho rozmanitých schopností. Navrhoval inovativní opevnění, navrhoval složité jevištní kulisy a dokonce skicoval plány fantastických strojů. Právě během tohoto období však začal pracovat na jednom ze svých nejikoničtějších mistrovských děl: Poslední večeře. Malba, provedená jako freska v refektáři kláštera Santa Maria delle Grazie, přesahuje pouhé zobrazení; je to hluboké zkoumání lidských emocí a psychologického dramatu, zachycující přesný okamžik, kdy Kristus oznámí svou zradu. Kompozice, inovativní pro svou dobu, a mistrovské využití perspektivy zásadně ovlivnilo západní umění po staletí. I když mnoho sochařských projektů zůstalo během milánského období nedokončeno, Leonardova vynalézavá mysl pokračovala v rozkvětu a připravila půdu pro budoucí vědecké objevy.
Po francouzské invazi do Milána roku 1499 se Leonardo vrátil do Florencie, města zažívajícího vrchol uměleckého rozvoje. I když během tohoto období dokončil méně děl, jejich dopad byl obrovský. Právě zde začal pracovat na tom, co by se stalo pravděpodobně nejslavnějším obrazem světa: Mona Lisa (La Gioconda). Enigmatický úsměv a podmanivý pohled modelky fascinují diváky po generace, zatímco Leonardova revoluční technika *sfumato* – jemné míchání světla a stínu pro vytvoření mlhavých obrysů a atmosférické perspektivy – významně přispěla k éterické kvalitě obrazu. Toto období se vyznačovalo i dalším zdokonalováním jeho anatomických studií, poháněných neochvějnou touhou pochopit lidskou formu s vědeckou přesností. Pitval mrtvoly a pečlivě dokumentoval svaly, kosti a orgány v sérii neuvěřitelně detailních kreseb, které byly o staletí před svým časem.
Leonardovy pozdější roky se vyznačovaly cestováním mezi Florencií, Milánem a Římem, vždy vyhledávaným pro jeho odborné znalosti, ale často nedokončoval projekty – což je odraz jeho neklidné mysli a obrovského rozsahu zájmů. V roce 1516 přijal pozvání krále Františka I., aby žil a pracoval v Château du Clos Lucé poblíž Amboise ve Francii, kde strávil své poslední roky. Zemřel tam roku 1519 a zanechal po sobě obrovský odkaz, který přesahuje rámec umění. Jeho poznámkové bloky odhalují průkopnickou práci v anatomii, optice, hydraulice, geologii a kartografii – a koncepční vynálezy o staletí před svým časem, včetně létacích strojů, tanků a pokročené zbrojní techniky. Vliv Leonarda da Vinciho na dějiny umění je neměřitelný. Pozvedl status umělců ze zběhlých řemeslníků na intelektuální osobnosti, čímž ukázal, že umělecká tvorba může být ovlivněna vědeckým výzkumem a hlubokým pochopením přírodního světa. Jeho obrazy jsou oslavovány pro svůj realismus, psychologickou hloubku a inovativní techniky. Zůstává symbolem lidské zvědavosti, kreativity a neúnavné snahy o poznání – pravým ztělesněním renesančního ducha, jehož odkaz i po staletích inspiruje úžas a fascinaci.
1452 - 1519 , Itálie
Sdělte nám více o svém projektu a naši odborníci na umění vám připraví 3 personalizované návrhy uměleckých děl.
Nechť pro vás vybereme 3 možnosti – zdarma!