x
Giclée nebo plátěný tisk muzeální kvality s rychlou výrobou a flexibilními možnostmi povrchové úpravy. (
Koupit ručně malovaný obraz Koupit obrázek)
Vyberte si z našich přednastavených velikostí, které odpovídají původním proporcím díla.
Můžete zadat vlastní rozměry tak, aby výtvor odpovídal konkrétnímu rámu nebo prostoru. Pokud zvolená velikost nebude odpovídat poměru stran původního obrazu, dílo buď ořížeme, nebo obraz rozšíříme pomocí zrcadlového efektu či jednobarevného okraje. Před zahájením výroby vám bude zaslán digitální náhled k schválení.
Mějte prosím na paměti, že náhled na obrazovce neodráží skutečné oříznutí nebo rozšíření. Pouze digitální náhled přesně zobrazí finální kompozici.
Ačkoliv jsou k dispozici i vlastní rozměry, pro zachování původních proporcí doporučujeme vybrat si rozměr z předdefinovaného seznamu.
Celosvětové doručení () do 2 týdnů namísto standardních 4/5 týdnů. (18 srpen)
La fuite
Rozměry reprodukce
Max Ernst’s “La Fuite,” painted in 1925 during the height of Surrealism, isn't merely a depiction of a woman; it’s an embodiment of existential anxiety and a visual manifesto of the movement’s core principles. Created shortly after World War I ended, the painting reflects the pervasive disillusionment felt across Europe – a yearning for beauty amidst the ruins of shattered empires and a questioning of rational thought in the face of overwhelming trauma.
Ernst’s signature style is instantly recognizable. He employs a technique known as “frottage,” where he rubs a textured surface – often paper covered with wax crayons – onto another piece of paper to generate random patterns and textures. These patterns are then meticulously integrated into the composition, creating an unsettling blend of organic and geometric forms. The resulting image feels like stepping directly into a dreamscape—a realm governed by subconscious impulses rather than conscious control.
Surrealism emerged as a reaction to the horrors of Verdun and Sarajevo, rejecting logic and reason in favor of exploring the irrational depths of the human psyche. Artists like Ernst sought inspiration from Freud's theories on psychoanalysis, attempting to liberate creativity from the constraints of conscious thought. “La Fuite” exemplifies this ethos by presenting a fragmented narrative devoid of conventional storytelling—a deliberate disruption intended to provoke contemplation and challenge viewers’ perceptions.
The painting is rife with symbolic imagery. The prominent window represents aspiration – a desire to glimpse beyond the confines of reality into realms of imagination and possibility. Conversely, the mirror reflects back upon itself, suggesting introspection and confronting one’s own anxieties. Most powerfully, however, is the woman herself, positioned in an expansive pose, seemingly attempting to escape—a visual metaphor for overcoming obstacles and embracing liberation.
"La Fuite" possesses a captivating unsettling beauty. Ernst's masterful manipulation of texture and color creates a palpable sense of unease, mirroring the psychological turmoil experienced during the postwar period. Yet, beneath this surface tension lies an undeniable impulse toward transcendence—a celebration of creativity as a means of confronting darkness and reclaiming agency. It’s a painting that lingers in the mind long after viewing, prompting viewers to consider questions about identity, freedom, and the elusive nature of truth.
Max Ernst, narozený Maximilian Maria Ernst 1. dubna 1891 v Brühl u Kolína nad Rýnem, byl duchem volným a předurčeným k tomu, aby se stal jednou z klíčových postav 20. století ve světě umění. Jeho cesta nebyla cestou konvenčního uměleckého vzdělávání; spíše to byla sebevlastní průzkum poháněný filozofickou zvědavostí, psychologickým zájmem a hlubokým zklamáním z společenských norem. Jeho otec, učitel neslyšících a amatérský malíř, v něm zanechal jak citlivost k světu, tak rebélie proti zavedenému řádu. Tato raná duality se stala definující vlastností jeho umělecké vize.
Ernstovy akademické úsilí na Univerzitě v Bonnu – zahrnující filozofii, dějiny umění, literaturu, psychologii a psychiatrii – nebyly pouhými odbočkami, ale hluboce informovaly jeho pozdější tvorbu. Nebyl jen zájem o *jak* malovat; zkoumal *proč*. Tato intelektuální zvědavost ho vedla k setkání s průkopnickými díly Picassa, Van Gogha a Paula Gaugna na výstavě Sonderbund v Kolíně v roce 1912 – okamžik, který neodvratně změnil jeho uměleckou dráhu. Semena modernismu byla zasadena.
Rozhořčení první světové války se ukázalo jako milník pro Ernsta. Jeho zkušenosti jako vojáka na východní i západní frontě ho hluboce otřásly, což vedlo k hluboké nedůvěře k zavedenému řádu a touze po nových formách vyjádření. Toto zklamání našlo útočiště v rozvíjejícím se dadaismu, kterému se pevně zavázal poté, co se vrátil do Kolína v roce 1918. Vedle Hana Arpa – věrného přítele a spolupracovníka – se Ernst stal klíčovou postavou kolínské Dada skupiny, odmítl tradiční umělecké konvence a přijmul absurditu, náhodu a protiracionálnost.
Dada však byla jen mezikrok. V počátcích 20. let se Ernst přesunul do Paříže a připojil se k Surrealistům vedeným André Bretonem. To znamenalo posun směrem k prozkoumávání snu, nevědomí a iracionality. Vliv psychoanalytických teorií Sigmunda Freuda vedl Ernsta k tomu, aby odhaloval skryté hloubky lidské zkušenosti prostřednictvím svého umění. Nebyl zájem o zobrazení reality tak, jak se jeví, ale spíše o odhalení podkladních psychologických sil, které ji utvářejí.
Ernstova umělecká inovace se rozprostřela za hranice předmětu; byl neúnavným experimentátorem s technikami. Nevzal pouze stávající metody – vynalezl nové. Možná jeho nejznámější příspěvek je frottage, proces otírání tužky nebo grafitu na texturované povrchy za účelem vytvoření neočekávaných a sugestivních obrazů. Tato technika, která vznikla z momentu nudy při pozorování dřevěných vláken, umožnila Ernstovi zapojit podvědomí a generovat tvary, které odporovaly vědomé kontrole. Blízce spojená byla grattage, kde se barva škrabe po plátně a odhaluje podkladové vrstvy.
Mistrovsky také využíval collage, sestavování rozptýlených prvků – obrázků z časopisů, vědeckých ilustrací, fotografií – do surrealistických kompozic, které podkopávaly konvenční představy o reprezentaci. Tyto techniky nebyly pouhé stylistické volby; byly nedílnou součástí jeho průzkumu nevědomí a touhy po narušení tradičních uměleckých hranic. Jeho obrazy často zobrazují opakující se symbolický obrazový materiál: ptáky (zvláště svého alter ego Loplop), pusté krajiny, znepokojivé juxtaposice a všudypřítomný pocit záhady.
Rozruch druhé světové války přinutil Ernsta uprchnout z Evropy a hledat útočiště v USA. Pokračoval ve své tvorbě a experimentování s novými technikami po celou dobu svého vyhnanství, nakonec se vrátil do Francie po válce, kde zůstal aktivní až do své smrti 1. dubna 1976 v Paříži. Jeho vliv na další generace umělců je nezměřitelný.
Max Ernstovy příspěvky k Dadaismu a Surrealismu byly bezesporu průlomové. Zpochybnil umělecké normy, prozkoumal hloubky lidského nevědomí a vynalezl inovativní techniky, které inspirují umělce dodnes. Nebyl jen malíř; byl průzkumník, provokátor a vizionář, který rozšířil hranice umění samotného.
1891 - 1976 , Německo
Explore the profound depths of Surrealism. From Dalí’s dreamscapes to Magritte’s enigmas, master the history of the subconscious mind through our expert art guide and discover museum-quality oil reproductions of the world's most iconic surrealist masterpieces.
Buďte na tahu s nejnovějšími novinkami ze světa umění, exkluzivními nabídkami a inspirativními nápady na dekoraci.
Sdělte nám více o svém projektu a naši odborníci na umění vám připraví 3 personalizované návrhy uměleckých děl.
Nechť pro vás vybereme 3 možnosti – zdarma!
Náhled
Sdílet
Sdílet
Podrobnosti o díle
Stáhnout
Podobné položky
Rentgenové snímky
Slideshow
Zobrazit více
Skleněná varianta je dostupná pouze u rozměrů menších než 110 cm
